Vyzpívávání se ze svých osobních traumat není v hudebním světě vůbec nic nového, ale když se k tomu přidá autorova neskrývaná homosexualita, dostává i píseň o lásce úplně nový rozměr.

Americký písničkář John Grant má osud pohnutý od samotného dětství. Vyrůstat se zmíněnou sexuální orientací v provinčním městě konzervativního Středozápadu jednomu asi nepřidá a odtud už je k psychickým problémům, chlastu a drogám opravdu jenom kousíček. Myšlenky na sebevraždu asi není třeba ani zmiňovat a nákaza HIV už je jen pomyslnou a ne zrovna veselou třešničkou na dortu. Člověk by čekal totální nasranost na celý okolní svět, ale o to překvapivěji pak působí poměrně křehká nahrávka.

Může znít sice trochu zvláštně, když písně o nešťastné lásce a slova jako „I Could Never Win His Heart Again“ vycházejí z úst muže, nicméně to opravdu není jediný důvod proč se na Grantovu tvorbu zaměřit. Tento Američan není typem písničkáře osaměle putujícího s kytarou. Snaží se reflektovat moderní hudební svět, a tak se v jeho skladbách dočkáme spíše elektronického pnutí doplňujícího smutnou atmosféru desky a odkazujícího někam k popové estetice osmdesátých let.

Že se muzikant se svým osudem rozhodně nevyrovnal a píseň je pro něj mimo jiné i určitou formou terapie, dokazuje např. v „I Hate This Town“, avšak nějaká výrazná nenávist z něj neprýští. Spíše jen smíření s osudem. A ačkoliv přiznává, že je „The Greatest Motherfucker That You´re Ever Gonna Meet“ („GMF“), lze o tom přeci jen pochybovat.

Nedá se říct, že by bylo „Pale Green Ghost“ nahrávkou bořící hudební hranice. Je jen povedenou a otevřenou hudební zpovědí jednoho životem zkroušeného člověka. Není dojímavá. Je upřímná.